01
04
2022
12:48

Jak to vidí... mapaři?

Jan Drábek

Petr Matula
Jak probíhalo mapování? Máš nějakou zajímavou historku z lesa, nějakou perličku?
Práci v terénu jsem sfoukl za necelý měsíc. Vůbec nepršelo, ale byla zima. Suchý březen. Historky vyprávět neumím, zábavu jsem si užil s prasátkama. Letos se jich opět urodilo. Naštěstí ještě pořád přede mnou zdrhají, takže to dobře dopadlo.

Jak bys popsal terén v okolí Ochozi?
Ta část, co je v CHKO Moravský KRAZ, tak ta je moc pěkná. Pozůstatky po těžbě vápence v podobně četných jam. Občas se najde i kámen a malá skalka. Vše ve světle zeleném a tím, že to je v tom světle zeleném, tak to v létě asi nezaroste podrostem.
No a tak, jak je jihozápad (krasová část) technický, tak je severovýchod náročný naopak fyzicky. Zaříznutá údolí, prudké svahy, místa s neprůchodným bukovým náletem nebo alespoň ostružiním. Po únorové vichřici tu zůstaly stovky vývratů, ale ne vyložené polom, spíše jednotlivé kmeny, které lze snadno přeskočit.

Na co se mají závodníci v lese přichystat?
Ať se přichystají na hezký a náročný závod.

Zdeněk Lenhart
Mám k této mapě dvě vzpomínky. Jako zapálený mladík jsem byl u počátků mapování pro OB u nás. Moje první dílo, Babí lom z roku 1969, bylo děsnou škrábanicí. Druhou mapou Holedná jsem ukázal, že umím, a tak hned na podzim 1970 jsem dělal velkou mapu Křtiny pro celostátní závody. Startovala i řada cizinců, rok před MS1972 byli zvědaví. Hned večer po závodě u nás doma zazvonil Peo Bengtsson, orientační misionář ze Švédska, že se mu mapa moc líbila. Zúročilo se to v jeho následných autobusových zájezdech přes Brno a v jeho pozváních k mapování do Švédska, Španělska a Francie. Za komunistů musel vždy předem poslat dolary do banky, tu důvěru a odvahu nikdo jiný než Peo neměl.
V malé anketě po tom památném závodě ve Křtinách vynikl mezi nadšenými respondenty dorostenčík Mirek Bialožyt, jeho hodnocení "mapa byla příliš přesná" předpovědělo dokonale můj celoživotní styl mapování. Teď jsem tedy měl možnost dělat část toho osudového prostoru znovu po 51 letech. Už ne pastelkami a krokováním na papír, ale digitálně s GPS a laserovými daty. Vegetaci porovnávat nelze, také proto, že tehdy se hustníky kreslily hrubým černým ručním tečkováním. Měl jsem chuť vykreslit hustníky podrobněji a zeleně, jak jsem to viděl na O-ringu 1970, byla by to česká premiéra. Nadosmrti budu litovat, že jsem jsem se tehdy nechal zastavit konzervativními bafuňáři. Ale terénní tvary a detaily jsem viděl a vystihl prakticky stejně jako dnes. Jen připomenu, že jáma "U" měla na rozdíl od jámy "V" okraj vyvýšený nad okolím. (Pro srovnání ukazuji i mapování pro světový pohár 2002, mapoval Bob Háj).
A druhá věc. Jako mapař už jsem přespával leckde, od vymrzlé kůlny přes atomový kryt až k hotelu s mnoha hvězdičkami. Tady to bylo nejútulnější. Byl jsem totiž testovacím hostem v malé chatce, kterou Pavel Milán, jeden z brněnských veteránů OB, upravil k pronajímání. Do nejhezčí části lesa pár kroků, denně večer zatopeno, kus vánočky na stole, přiměřené soukromí na kreslení. Co víc si mapař může přát?